Možná se jednou odváží
/Zadíval se do jejích nádherně zelených očí.Vždy se v nich utápěl.Byly krásné..avšak skrývaly mnoho smutku a tajemství.Nevěděl,co vše v sobě ta dívka nosí,kolik bolesti a utrpení,ale chtěl ji pomoci.Nedokázal se dívat na to,jak jí stéká jedna slza za druhou,jak se její oči trápí a ztrácí své nádherné kouzlo.Objal ji a ona se rozplakala ještě víc.../
..ozval se tupý výkřik do tmy..Někdo právě narušil temnou noc.Dívka vstala z postele a zamířila k oknu.Chladný vánek jí rozevlál vlasy.Zadívala se do té temné oblohy,na níž dnes nezářila jediná hvězda.Dívce se zaleskly oči a zesmutněla.Její zelené smaragdy opět skrývaly nějaké tajemství,něco,co nedokázala popsat,něco,co se bála vyslovit.
Právě svítá a dívka stále vzhlíží z okna na probouzející se krajinu.Je zde sama.Jen občas zaslechne zatoulané poutníky bloudit v lese.Pozoruje motýly obletující zvadlý strom.Kdysi to býval král celého okolí.Jeho mohutný kmen přinášel stín celému domu,kde dívka bydlela.Přinášel jí život,naději a ..lásku.Dívce klesly oči až k jeho kořenům.Vždy si myslela,že je nic nepokoří.Ale dnes už ví,jaký ona byla snílek.Pod tím stromem sedávala dlouhé hodiny a přemýšlela.O životě,zklamání a pocitech,které v sobě dusila.Na vše byla sama,sama v širém okolí.Avšak jednou,jak opět seděla a přemýšlela,zaslechla kroky blížící se ke kořenům stromu.Ohlédla se a spatřila pohledného chlapce,který se na ni díval a pozoroval,jak se utápí ve zhaslých vzpomínkách.Bez jediného slova si k ní přisedl a snažil se ponořit do jejích myšlenek.Seděli pod stromem snad celé hodiny a stále si živě povídali o jejich životech,zážitcích a o těch nejskrytějších tajemstvích.
Chlapec ji navštěvoval každý den.Vždy jejich setkání začalo pod tím magickým stromem.Dívka chlapci důvěřovala snad nejvíc na světě.S ním byla svá,bez přetvářek,lží,mohla mu říct cokoli a on ji nikdy nesoudil.Pokaždé jí poradil a podržel ji.Začala cítit zvláštní pocit,který se bála vyslovit,který se bála i jemu říct.Dny ubíhaly.Dívka opět seděla pod stromem a očekávala příchod chlapce.Ubyla hodina a chlapec se stále neobjevoval.Čekala ještě další hodiny,ale chlapec nepřicházel.Nastal večer a dívka se odebrala do svého pokoje.Otevřela okno.Slabý vánek vehnal do místnosti chlad.Zamrazilo ji.Její temné oči se upřeně soustředily na to místo,kde chlapce čekala dnes celý den.Něco se tam pohlo.Spatřila siluetu postavy,jež jí nebyla nijak známá.Postava popošla ještě o pár kroků vpřed a dívka spatřila krásná křídla zařící v té černé noci.Pak postava zmizela.
Ráno se dívka probudila s neskutečnou bolestí hlavy.Nic si nepamatovala.Jen se jí vybavila ta krásná křídla a pohled té osoby.Tajemný,skrýval v sobě tolik lásky.Dívka vstala ze studené podlahy.Otevřela dveře a mířila do zahrady ke své opoře,ke své jediné stále věci,která ji nikdy nemohla opustit.To si aspoň vždy myslela.Najednou vidí oschlý strom.Strom bez života.Strom nosící smrt.Dívka jej objala.Její oči byly neskutečně smutné.Rozplakala se.Celá vyčerpaná usnula v jeho objetí.Zdál se jí podivný sen.Sen o nádherně hnědých očích,které odněkud znala.Byly to ty oči chlapce,do kterých se zamilovala.Láska,to byl ten pocit,který mu nikdy nedokázala říct.Kterého se vždy tak bála.
Dívka se probudila v temné uličce a opět spatřila již známou siluetu.Byl to on.Její věrný přítel.Milovala ho,teď už to věděla,ale nedokázala ze sebe vydat jedinou hlásku.Popošel k ní a otevřel svá jemná ústa.Chytil ji a políbil.Pak se otevřela oblaka a on ji odnesl do těch černých nebes,kde zářilo snad milion hvězd.Anděl temnoty si ji odnesl,jako svou královnu snad s těma nejkrásnějšíma očima na světě.
