*Můj život je tady..vy máte možnost si ho číst..,
kdo má problém s mím blogem ať sem nechodí..!!
aneb.-blog zamilovanýho šílence...:D*






Příběh o dívce která uvěřila...

24. dubna 2009 v 18:14 | kačííík |  Příběhy
Dívka přišla v noci k rodičům se strašnými bolestmi. Když jí zahlédli jak vypadá, hned se zvedli z postele a vyrazili do nemocnice….
Přijeli do nemocnice a dívka chtěla po matce papír a tužku. Matka se divila nač potřebuje teď papír a tužku, ale její přání splnila. Dívka si vzala tužku do ruky a i přes strašlivé klepání dokázala napsat pouhé tři věty.
Na dopise stálo toto: Mám Vás oba ráda
Nezapomeňte na mě
Odpusť mi to prosím…L
Poprosila maminku aby na obálku napsala dvě jména(chlapce a dívky) a předala. Jakmile dořekla matce co má napsat upadla do komatu. Matka nevěděla co má dělat, ale byla si jistá tím, že musí splnit přání své dcery a odevzdat dopis. Vyhledala tu dívku a předala jí dopis. Dívka se udivila co jí ta žena nese a když jí řekla, že její nejlepší kamarádka je v komatu, vzala si dopis se slzami v očích a poděkovala. Dívka vyhledala i chlapce aby mohli dopis otevřít spolu. Chlapec se divil, že dopis byl adresovaný i jemu, ale nakonec přijel. Pomalu začali otevírat dopis, kde stály ty tři jisté věty. Přičemž oba hned pochopili, že ta poslední věta tj. žádost o odpuštění, je pro chlapce.
Když dočetli dopis ani se nemuseli rozhodovat a hned vyrazili do nemocnice za dívkou. Když přijeli a viděli její bezvládné tělo jak leží připojené na všech těch přístrojích, zhrozili se. Oba se vydali dovnitř a dívka poprosila chlapce jestli by mohl jít na chvíli ven, že s ní chce být chvíli sama. Chlapec jen kývnul a bylo na něm vidět, že ho ten pohled na ní hodně vyděsil. Dívka začala: Ahoj, co si myslíš, že jako děláš…ne to byl vtip, chtěla bych tě zase vidět se smát, chtěla bych aby si se na mě podívala a já ti mohla říct mám tě ráda. Proč se tohle stalo a proč zrovna teď…dívka se rozplakala, ale pokračovala dál….Je tu se mnou, ty víš kdo. Věřím, že kdyby si teď byla vzhůru byla by si ta nejšťastnější osoba na světě. Slyšíš mě, on je tady, je tady kvůli tobě. Věřím, že ti odpustil. Prosím nedělej mi to a prober se. Věřím, že teď mě slyšíš, že někde v podvědomí vnímáš co ti tu říkám…
Dívka domluvila a se slzami v očích vyšla ven. Když jí chlapec uviděl, objal jí a řekl:"Všechno bude dobrý, uvidíš".
Chlapec dívku zanechal v tmavé chodbičce a vešel do pokoje. Bál se toho co viděl. Věděl, že to dívka nemusí přežít. Sednul si k její posteli vzal jí za ruku a začal povídat i on: Ahoj tak sem tady(pokusil se o úsměv, ale hned měl slzy v očích) víš já…nevím jak mám začít. Tak asi tímhle. Napsala si, že si přeješ abych ti odpustil, a já ti odpouštím, všechno úplně všechno a dal bych nevím co za to, aby si teď otevřela oči a řekla mi, že to už bude dobrý. Ty přece nemůžeš umřít, teď ne když se to všechno urovnalo. Tohle nám dvěma nedělej taky tě máme rádi….na chvíli se odmlčel a dostal nápad….Zazpívám ti písničku řekl, utřel si slzy a začal zpívat…Co skrýváš za víčky a plameny svíčky snad houf bílých holubic nebo jen žal….Tak otevři oči, ty uspěchaná, dámo uplakaná….nepřestával zpívat, držel jí za ruku a zpíval…Najednou ucítil nějaký tik, pohyb v té ruce co držel…přestal zpívat a začal se dívat na její oči…Dívka oči pomalu otevírala a chlapec na ní koukal a nevěřil tomu zázraku….
Dívka se rozkoukala a všimla si jeho, její první slova byly: Já sem v nebi, že si tu ty a držíš mě za ruku? Chlapec se rozplakal a nevěděl co má říct. Chlapec zavolal dívku co čekala na chodbě, když ta jí uviděla, že se probrala přiběhla k posteli a dívku objala. Plakala a nevěřila tomu co vidí…
Dívka se najednou rozpovídala… Když jsem spala slyšela jsem písničku, otevři oči ty uspěchaná….a pořád jsem to slyšela a tak jsem se snažila otevřít oči, když se mi to konečně povedlo myslela jsem, že jsem v nebi, když jsem tě zahlédla.
Teď bych Vám oběma něco chtěla říct…odmlčela se a bylo vidět, že dívce se chce brečet, ale snažila se to skrýt….Víte chci aby jste něco věděli… Teď jsem ten nejšťastnější člověk na celém světě, mám tu u sebe lidi, které mám ráda a tebe, ty jsi mi odpustil a to pro mě znamená moc…Víte já umírám….Ne ty neumíráš, teď už to bude dobrý(snažili se dívku utěšit), dívka jen zakroutila hlavou a řekla: Já vím, že umírám, já to cítím…omlouvám se:-( začala plakat, už to nevydržela… oba na ní koukali a pořád opakovali, že to není pravda, že to bude v pořádku…
Dívka ovšem věděla, že to tak není a že má pravdu ona. Ono se říká, štěstí nikdy nechodí samo, vždycky za sebou táhne smůlu. Teď jsem šťastná, víc šťastná ani být nemůžu. Mám tu vás dva a to je to nejhezčí co se mi kdy mohlo stát:-( plakala pořád a oni na ní jen bezmocně koukali se slzami v očích. Až umřu budete vědět, že sem umírala šťastná, že se mi splnil sen.
Můžu vás o něco poprosit…Dejte mi vyrýt na náhrobek slova… Naděje umírá poslední…protože já tomu teď už věřím, vidím, že je to pravda. Nevěřila jsem, že my tři se někdy ještě shledáme, ale vidím, že naděje opravdu umírá jako poslední. Když tohle dívka dořekla oba dva se rozplakali a nechtěli věřit tomu co dívka říká. Stále věřili tomu, že se uzdraví a že bude vše jako na začátku. Nechtěli uvěřit tomu, že už tu s nimi nebude.
Dívka ještě řekla: Mám Vás strašně moc ráda, děkuju, že jsem Vás mohla poznat a znovu zavřela oči….tentokrát už to bylo naposledy....oni se ještě snažili zavolat sestru a doktory, ale ti už se na nic nezmohli…Oba si mysleli, že je to jen hloupý sen, ze kterého se probudí, ale sen to nebyl, byla to skutečnost…
Musíme jí splnit její přání…Když měla dívka pohřeb kamarádka si stoupla před všechny přítomné a prohlásila…Věřím, že i teď mě slyšíš…Zemřela mladá, ale Zemřela šťastná…To Vám všem chci říct, nikdo jste nikdy neviděl, jak moc nešťastná byla a jak moc si přála umřít. Když k tomu mělo dojít, chtěla ještě vyzkoušet, jestli opravdu platí, že naděje umírá poslední… Zjistila, že je to pravda a umírala šťastná, tak šťastná jak nikdy nebyla…
Proto si přála abychom jí na náhrobek vytesali tuto větu: Naděje umírá poslední….
Ano dívka zemřela…zemřela opravdu mladá, ale co je důležitější, zemřela v pochopení, že život stojí za to žít. Zemřela šťastná…Kdyby pochopila dříve, že naděje tu pořád ještě je a existuje, třeba by svůj život prožila jako šťastná osoba…..
Věřte tomu…ať nemusíte na smrtelné posteli litovat toho, že jste nikdy nebyli šťastní, protože NADĚJE OPRAVDU UMÍRÁ POSLEDNÍ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 * MySeLf ** * MySeLf ** | Web | 25. dubna 2009 v 11:12 | Reagovat

<3 :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama